Příspěvekod Michal Prášil » 13.led 2020 20:36
No počkej, já vím, že měli tehdy své důvody, z nichž řadu neznám. Také jsem to na konci druhého odstavce svého příspěvku napsal. Na druhou stranu snad mohu srovnávat technická řešení, která již byla vymyšlena a postavena nebo dodána. A sám jsi mě vyzval, když žehrám, abych dokazoval.
Ano, souhlasím s tebou, že výstavba, údržba a modernizace opevnění by byl neustálý proces. Že by to v podstatě nikdy nedokončili, protože by to postupně pořád, byť trochu upravovali podle vývoje techniky a zkušeností z výcviku. Ale upravovat můžeš jen něco. Třeba že instaluješ nové lafety, nové zbraně, převrtáš střílny ve zvonech, vyrubáš v podzemí tvrzí nové místnosti, instaluješ mírovou přípojku elektřiny a podobně. Ale určité věci nezměníš bez neobyčejně složitých a nákladných opatření, případně je to zcela nemožné. A to je podle mě příklad OMS versus soudkový záchod nebo doplnění motorů do objektů, kde původně nebyly.
Francouzi mají řadu řešení, které nepovažuji za zcela vhodné, levné nebo jednoduché. Ale myslím si třeba, že dokázali v řadě případů objekty více přizpůsobit terénu i za cenu většího odklonu od typizace. Víš stejně dobře jako já, že jsme od Francouzů zpočátku opisovali téměř vše (logicky, oni již měli zkušenosti, my měli zatím jen nadšení) a postupně jsme se od nich stále více ve všech oborech odchylovali. Někdy k lepšímu, někdy k horšímu. Za výrazně lepší například považuji jejich systém granátového skluzu (spíše vrhače). Tam si granát připravíš do hlavy skluzu a pro jeho spuštění do trouby vedoucí ven stačí jen zatáhnout za páku. U nás je to daleko složitější. Pro každou střílnu N/CE spolu s příkopovým periskopem a granátovým skluzem je systemizován jeden muž. Má tak tři úkoly: střílet z kulometu, pozorovat periskopem a spouštět skluzem granáty. Abys ten granát vzal z truhlíku, odjistil a hodil do skluzu, potřebuješ určité množství času a při boji logicky roste nervozita – tedy možnost zdržení a špatné manipulace. U Francouzů můžeš stále pozorovat, stačí jen jednou rukou zatáhnout za páku. Možná že bychom to pak nějak upravili, ale za velké peníze. A mimochodem, po více než třech a půl letech stavby opevnění stále nebyly vhodné granáty k dispozici a muselo se těžce improvizovat. (To taky nesmím kritizovat?)
A také dobře víš, že se autorů již nezeptáme a navíc že nikdo z nich nepovažoval za nutné sepisovat paměti, jak navrhoval oblouky potrubí ventilace, chlazení motoru a podobné detaily.
Opevnění je mnoho let můj koníček, kdyby to nedělali, neměl bych se čím zabývat. Tedy jsem jim vděčný. Ale nevím, proč bych to musel neustále jen glorifikovat, to bychom se tu moc bavit nemohli. Pořád říkám, že na ŘOPu byli lidé jako my, někdo to měl jako poslání, někdo jen jako dobré zaměstnání po konci hospodářské krize, někdo aby vydržel do penze. A stejně jako my dnes dělali oni chyby i tenkrát – ze spěchu, z nepozornosti, z lenosti, z alibismu, ze snahy o přesné splnění rozkazu. Jsme jako oni.
A jak jsem psal v příspěvku z 9. ledna, oni řadu věcí (svých vlastních postupů a řešení) kritizovali již tenkrát, a dost důrazně.