Model N-S 86 s vytrženými zvony 1:35

[Tulda]

Asi před 1,5 rokem jsem byl požádán o výrobu modelu srubu z náchodského úseku s vytrženými zvony. Vybral jsem si srub N-S 86 nad Bělovsí. S odstupem času bych asi volil jinak - tedy srub pouze s jedním zvonem, ale už to jaksi nejde změnit. Stavba vyžaduje srub s roztrženými šachtami čerstvě po vytržení obou zvonů, zvon pro těžký kulomet vyvalený z šachty, tahač Sd. Kfz. 9 a množství figur. Ve výsledku by to mohlo vypadat dle obrázku. Termín dokončení by měl být do letní sezóny příštího roku.

[Tulda]

První částí stavby byla výroba třístřílnového zvonu AJ-D s podstavcem výšky 50 cm. Střílny měly udávanou depresi 1:3 a 1:2, ale byly všechny ve stejné výšce. Dokud o tom nepsal Honza Zetek, tak jsem netušil, že u zvonů pro těžké kulomety nemohly být střílny v různých výškách jako tomu bylo u zvonů AJ-N.

Těleso modelového zvonu tvoří polotovar horní poloviny vysoustružený z plexiskla, který mi vyrobil Pepa Grygera. Použití plexiskla nemělo zvláštní význam, prostě bylo po ruce v požadovaném rozměru. Pepa mi pak říkal, že se s tím moc dobře nepracovalo, protože se při zahřívání na soustruhu tavilo a musel pracovat velmi pomalu. Pepa ale pracoval velmi pečlivě, takže jsem tvar zvonu nemusel vůbec upravovat tmelem. Ke zvonu bylo třeba vyrobit podkladový podstavec, spony a přechodovou část mezi podstavcem a soustruženou částí. Spony jsem vyrobil z plastových profilů v počtu 5 kusů. Zvon bude ležet na boku a jednu sponu jsem si ušetřil, protože by stejně nebyla vidět. Podstavec je vyrobený z plastových koleček, tmelu Miliput a sádry. Hrubý tvar jsem si vykroužil na přípravku s šablonou a pak jen tmelil a brousil.

[Tulda]

Podstavec je vyrobený i s přírubou zvonu. Ve finále jsem zvon od podstavce oddělil vyrytou spárou. Přechod mezi podstavcem a soustruženým zvonem tvoří papírový prsten ze čtvrtky. Ten jsem vyrobil lepením proužků čtvrtky na tubu od malého lepidla Herkules, neboť tuba odpovídala vnitřnímu rozměru zvonu. Aby to bylo dostatečně pevné, vytvořil jsem papírový prstenec síly asi 5 mm, který jsem ke zvonu přilepil vteřinovým lepidlem. Spoj je sice pevný, ale křehký. Do podstavce jsem poté vyřezal/vybrousil otvory pro vložení spon. Pak jen zbývalo karosářským tmelem doplnit materiál na papírový prstenec, aby zvon dostal základní vnější tvar. Po vytmelení a finálním vybroušení jsem se kochal, až mi zvon vypadl z ruky a rozlomil se na dvě části v místě spoje plexi a papírové části. Naštěstí tmel vydržel, takže jsem obě části jen slepil k sobě a bylo opraveno.

[Tulda]

Zdaleka nejhorší částí bylo vyladění dosedacích ploch pod sponami. Spony totiž zasahují zaoblené části mezi zvonem a přírubou, což dělá na výrobu složité tvary. Vše jsem nahrubo vytvořil z Miliputu a zbytek vyladil tmelem Tamiya Putty. Nejsem si úplně jistý terminologií spony - kotvy - zděře, podstavec - prstenec, to by asi mohl vysvětlit Michal Prášil nebo Honza Zetek, ale zkrátka na sponách je v horní části otvor skrz. Aniž bych nad účelem té díry uvažoval, hned jsem se zeptal a Honza Zetek mi vysvětlil, že šlo o otvor na protažení ocelového prutu při manipulaci se sponou. Jak známo, spony se před napasováním na zvon musely nahřát, aby se roztáhly a manipulace s horkým tělesem byla možná pomocí "kolíku" protaženým otvorem v horní části. Spona se ve spodní části dotýká přímo dosedací plochy podstavce, ale nahoře je mezi dosedací plochou na přírubě zvonu a sponou vložena ocelová destička.

[Tulda]

Střílny zvonu pro těžké kulomety jsem vyráběl ručně, kdy každou střílnu tvoří dvě plastové destičky s patřičně vybroušenými otvory. Bohužel jedna střílna mi ujela a byla skoro o 3/4 mm širší a vyšší. Navíc mi to vyšlo, že jsem ji do zvonu osadil uprostřed, takže to tlouklo do očí. Po několika dnech uvažování jsem našel sílu ji vyrvat ven a nahradit novou. Manipulační čepy jsem vyrobil s plastové tyčky, kterou jsem zalepil do vyvrtaného otvoru. Navrch jsem přilepil kolečko plastové destičky o síle 1 mm. Výrobu koleček zajistila kancelářská děrovačka. Jeden čep byl po osazení odříznut plamenem.

[Tulda]

Po nástřiku Surfaceru 1000 a doladění bylo nutné udělat hrubou strukturu pancíře. Utrhl jsem si kousek kuchyňské houbičky, který jsem upnul do peánu. Houbičku jsem pak namáčel do Surfaceru 500 a tupováním vytvářel strukturu. Surfacer 500 má velmi hustou konzistenci, takže jsem spěchal, ale začaly se mi na povrchu vytvářet bublinky, které zaschly a zvon vypadal jako po ostřelování průbojnou municí. Po několika dnech vyzrání jsem proto houbičku znovu namáčel do ředidla a opatrně zvon "přetupoval", čímž zanikly díry po bublinkách a na povrchu se vytvořila požadovaná struktura. Zbývalo jen zvon vymaskovat páskou a nastříkat kamuflážní odstíny. V přechodu mezi kamufláží a v betonu uloženou částí jsem schválně udělal schod, který jsem opatrně přetíral černou barvou. Chtěl jsem tak vytvořit zbytky vodě odolné asfaltové zálivky. Mohl jsem to ale udělat výraznější, protože je to patrné jen z malé vzdálenosti.

V této fázi je mezi první a poslední fotkou zvonu rozdíl 11 měsíců (člověk taky musí žít, spát a chodit do práce).

[Tulda]

Finálnímu zvonu chybí žluté německé evidenční číslo N.20. a oděrky způsobené odstřely šachty. Protože jsem chtěl se zvonem vyrazit na soutěž Pantherscup 2016, vyrobil jsem ještě v únoru a březnu malou podložku a jednu figurku. Dost jsem spěchal a pak nevím proč, jsem figurku stříkl lakem. Později ji budu muset ještě upravit. Podložka sloužila jen pro soutěž. Trávu tvoří foliáž Modelscene. Aby nebylo vidět, že zvon není dutý až k temeni, vložil jsem dovnitř jednoduchou dřevěnou podlážku a průlezný otvor zakryl. V uvažovaném dioramatu se srubem bude zvon ležet "hlavou" k pozorovateli, takže do zvonu nebude vůbec vidět.

[Tulda]

Souběžně s prací na výrobě zvonu jsem zahájil stavbu samotného objektu. Nejprve jsem výkres objektu na kopírce upravil pro měřítko 1:35. Většinou to nejde úplně na milimetr přesně. Stane se třeba, že čelní stěna objektu je zvětšena přesně do měřítka a jiná část srubu přepočtu nevyhovuje. Je to způsobené reprodukcí výkresu, byť většinou mám k dispozici přímo sken a také tím, že výkresy jsou přeložené, což v místě lomu zkresluje. Navíc obrysové čáry mají v měřítku sílu i několika milimetrů. Po výkresu rozměřím rovné úseky obvodových stěn, které si poté připravím z lamina. Výsledkem je jakási skládačka srubu.

[Tulda]

Další prací je výroba a zabudování komponentů do obvodových stěn. Jde o střílny, výdechy ventilace, granátové skluzy, periskopové trubky a odvodnění. Výrobu střílen pro LK mi hodně zjednodušil Gaskin, když mi odlil jejich pancéřové části. Betonové stupně vyrábím z plastových profilů Evergreen, kdy postupně skládám a na sebe lepím jednotlivá okénka. Pochopitelně této práci předchází měření na skutečném objektu. Jinak je to ale poměrně jednoduchá a zábavná část stavby, byť je nutné dbát na přesnost. Na srubu N-S86 jsou vnitřní části betonových stupňů střílen pro LK omítnuty hladkou omítkou, takže odpadne lepení omítky v podobě mouky. Nejnáročnější na výrobu však byla střílna kanónu, kterou mi Gaskin opět nakopíroval a pak střílna pro dvojče kulometů. Tu jsem pro tento model vyráběl od nuly. Nebylo to sice poprvé, protože u srubu R-S60 jsem už dvě střílny měl, ale moc se mi tenkrát nepovedly a co hůř, nevšiml jsem si, že pro arabské objekty byly vyráběny krátké rámy střílen. Dal jsem si také záležet na zaoblení hran, aby tentokrát střílna M vypadala k světu. Pěkným detailem jsou hlavy šroubů na ventilačních mřížích z plastových profilů.

[Tulda]

Samostatně jsem vyrobil střeleckou část s diamantovým příkopem, kterou do modelu zabuduji, až po dokončení levé šachty. Opět jsem použil lamino, jen spodní část stropu nad střílnami je z plastové destičky. Rozkresleno to vypadá takto:

Tato část srubu má několik složitějších částí - horní hrana příkopu je 25 cm nad úrovní podlahy horního patra (bez střelecké místnosti, která je o 10 cm výše). Také je zde zúžení při přechodu stěny ze spodního patra do horního, kde v místě střílen má stěna sílu 100 cm oproti 125 cm ve spodním patře. Zajímavým detailem je malá trubička odvodnění z horního patra ústící do příkopu

Po osazení střílen, vytvoření ústí odpadu nábojnic - u kanónu s plechovou klapkou, následovalo nalepení omítky z hladké mouky a po zaschnutí lehké přebroušení a nástřik základní barvy.

Protože sruby na Náchodsku měly barevné maskování, nevystačil jsem si s obvyklou tmavě šedou barvou. Příkop na objektu je zasypaný odpadem asi 3/4 metru pod okraj, takže bylo možné vysledovat aspoň horní polohy barevných skvrn, byť vybledlých.

[Tulda]

Zbývalo jen vyrobit šablony a vybrat přibližné odstíny barev pro nástřik. Odstíny jsou opravdu jen přibližné k tomu, co lze dnes vysledovat v příkopu. Abych zvýraznil, že do příkopu ústí různé potrubí, úmyslně přehnaně jsem nakreslil stopy vytékající špíny. Na většině objektů takový sajrajt není ani po 70 letech, ale bez něj by ty trubky nebyly v příkopu téměř vidět.

[Tulda]

Při stavbě srubu je vždy náročné vytvořit oblé přechody mezi stěnami. V případě srubu N-S86 šlo o rádius 100 cm mezi týlovou a levou boční stěnou srubu a rádius 75 cm v zalomeních týlových stěn. Při hledání nejjednoduššího řešení jsem dostal nápad takříkajíc za pětistovku, kdy jsem zakoupil dřevěnou kulatinu patřičného průměru z dubového dřeva. Chtěl jsem ji na pile rozřezat na čtvrtiny a použít je na přechody a okraj stropu. Po utracené téměř pětistovce za materiál, jsem strávil asi 2 h dílně ve snaze nařezat zamýšlené díly. Při řezání tvrdého dřeva se ale ukázala bláznivost tohoto nápadu a po získání materiálu v délce cca 40 cm, jsem svého snažení zanechal a zbytek kulatiny uložil do kamen. Něco jsem ale přeci vydoloval a tento materiál jsem posloužil z části k modelaci oblé stěny u hlavních střílen.

[Tulda]

Samostatnou kapitolu vždy představuje vchod do srubu. Snažím se jej vyrobit přesně podle vzoru, byť výsledek není téměř pozorovatelný.

Tentokrát nebude do vchodu vidět vůbec kvůli umístění srubu v terénním zářezu. Ošidil jsem však pouze barevnou úpravu, kdy jsem vše nastříkal tmavě šedou barvou bez jakékoliv další úpravy. Jinak jsem do vchodu vyrobil i zárubně silnostěnných dveří. V případě modelu srubu T-S63 s čelní polokopulí jsem do vchodu vyrobil silnostěnné dveře - rovněž nejsou vidět.

[Tulda]

Po upevnění týlových stěn k podkladové desce mohlo proběhnout zkušební pasování se střeleckou částí srubu.

U paty týlových stěn jsem pak vybudoval typická rozšíření, neboť týlovém patře mají stěny sílu 150 cm oproti 100 cm nadzemní části. Dost zabrat mi dala prapodivně vyhlížející část pod střílnou lk vpravo u vchodu.

Vše je vyrobeno z plastových profilů a destiček Evergreen.

[Tulda]

Pro náchodské sruby je typický schod omítky na hraně stropu, kdy navíc oblá část má hladkou omítku oproti hrubé omítce zbytku. Pro modeláře je to ale další komplikace.

Schod jsem vyřešil nalepením plastové destičky o síle 1,5 mm na hranu týlových stěn a teprve na této destičce jsem vytvořil oblý přechod z balzových 1/4 koleček potažených tmelem. Při tvorbě přechodu je už nutné mít i stop, čímž celý objekt značně nakynul. Do té doby jsem pracoval pouze s týlovou částí a proto jsem musel rozšířit podkladovou desku a vyrobit čelní stěnu.