Tradičně nás čekaly "pěstitelské práce" v okolí srubu a čištění stropu a diamantových příkopů. U čelní stěny objektu padl po napadení hmyzem a následném útoku datla a větru jeden ze stromů, jehož zbytky se povalují jak u záhozu čelní stěny, tak i v týlu objektu. Předpokládáme, že si je někdo odveze tak jako si odvezl i hlavní část. Dalo by se ale říct, že v týlu objektu není okolí nijak zasaženo tak, jako tomu bylo loni a předloni. Takže jsme pouze posekali trávu a uklidili cestu kolem objektu v rozsahu obvodové překážky.
V diamantových příkopech bylo i tentokrát co uklízet, nicméně s potěšením lze asi konstatovat, že až na spousty šišek, které si prostě padají samy, nebo jim občas někdo i pomůže, nebylo do příkopů vhozeno nic nestandardního. Že by turisté přeci jen dospěli? Bylo by to fajn.
Hlavní gro našich prací nás ale čekalo samozřejmě uvnitř objektu.
- v místnosti G jsme pokračovali v opravách stěn u střílny minometu, kdy bylo třeba doplnit makety oplechování. To je práce, která na objektu zabírá zdaleka nejvíce času a je z těch nejvíc namáhavých nejen na fyzičku, ale i na psychiku
- v téže místnosti byl opravován strop poškozený explozí trhaviny v místě, kde měl stát fundament pro minomet (zde se ukázalo, že práce kvapná, málo platná, neboť jsme si cákanci ušpinili loni nabílenou příčku oddělující střeleckou místnost minometu od skladu munice)
- levá střelecká místnost i přes veškeré brousící pokusy a pískování opět na stropě a stěnách úspěšně rezne, takže bylo třeba opět nátěru. Ten jsme provedli za pomoci stříkací pistole a válečků a padly přitom čtyři plechovky barvy
Nátěrem v horním patře ale bohužel musely skončit další práce, neboť objekt po nich připomínal spíše feťácké doupě. Takže jsme tímto pracovní víkend ukončili a odebrali se domů, provázeni přívalovými dešti a bouřemi. Je s podivem, že na objektu padlo za celou sobotu jen pár kapek, které ani nešly nazvat přeháňkou. Naštěstí. Takže jsme si počasí objednali, dalo by se říci, přímo dokonale.
V pátek v noci byla dokonce zcela vymetená obloha a mohli jsme se tak pokochat nezapomenutelným pohledem na hvězdy, které my z velkoměst takto málokdy vidíme. Spát vně srubu ale měli odvahu jen ti mladší
. Přeci jen, předpověď hovořila jasnou řečí a není nic horšího, než když vás v romantické noci a tepla spacáku vytáhne déšť a musíte z kukly ven, fofrem posbírat všechny krámy co máte kolem sebe, spacák, karimatku a s čelovkou na kokosu si nerozbít hubu cestou do objektu a v jeho nitru.V naší Polárce bylo standardních 6 stupňů, takže žádná novinka. Snad jen průvan byl tentokrát až nechutný a vadil jinak celkem pohodovému spaní. Když člověka probudí zmrzlý nos, tak...
