Warbirds.cz přišly o svého zakladatele
Napsal: 27.bře 2026 11:07
Velmi smutná zpráva se ke mně dostala před několika minutami.
Dnes ráno se vydal na cestu nejdelší náš dlouholetý kamarád a zakladatel webu http://www.warbirds.cz, fotograf všeho co létá či létalo s piloty, zkrátka člověk, který pro letadla žil. Opustil nás Petr Soukop. Asi teď nemám co dalšího bych dodal. Jediné co mi letí hlavou byla naše společná návštěva čerstvě otevřené tvrze Dobrošov po její rekonstrukci, následná cesta omrknout N-S 60 a následné posezení za nádherného počasí na verandě turistického centra pod rozhlednou Šibeník. Po dlouhé, předlouhé době jsme tehdy vyrazili s BlooDiKem, Petrem a JulDiKem na výlet na bunkry a ač se nedal srovnat rozsahem s našimi měřícími výpravami v letech 2005-2007 na MO a O úsek + vlastně i B, tak to bylo takové světlo na konci tunelu.
Tenkrát jsme kecali o všem možném, užívali si tepla jarního dne, kochali se neskutečnými výhledy do kraje a zkrátka si užívali společný den.
Zakončili jsme tradičně v cukrárně (ano, i bunkrolog musí něco jíst) v Novém Městě nad Metují a pak se vydali zase domů.
Nebýt toho, že jsem ten den přišel o svého dalšího pejska, byl by to den, na který se nezapomíná, myšleno v tom nejpozitivnějším světle.
Doba je tak divná a se*e se toho tolik, že jsme se od té doby nesešli a mě ve snu nenapadlo, že vlastně Petra tehdy vidím naposledy.
Jeho fotky nás budou v knížkách provázet dál, ale už nepřibude žádná další.
Petr nebyl pilot, ale letadla pro něj byla vším, tak mi snad piloti odpustí, když si dovolím použít obrázek formace, která se létá na památku padlých pilotů. Petr bojoval do poslední chvíle, byť ne v éru.
Čest jeho památce.
Dnes ráno se vydal na cestu nejdelší náš dlouholetý kamarád a zakladatel webu http://www.warbirds.cz, fotograf všeho co létá či létalo s piloty, zkrátka člověk, který pro letadla žil. Opustil nás Petr Soukop. Asi teď nemám co dalšího bych dodal. Jediné co mi letí hlavou byla naše společná návštěva čerstvě otevřené tvrze Dobrošov po její rekonstrukci, následná cesta omrknout N-S 60 a následné posezení za nádherného počasí na verandě turistického centra pod rozhlednou Šibeník. Po dlouhé, předlouhé době jsme tehdy vyrazili s BlooDiKem, Petrem a JulDiKem na výlet na bunkry a ač se nedal srovnat rozsahem s našimi měřícími výpravami v letech 2005-2007 na MO a O úsek + vlastně i B, tak to bylo takové světlo na konci tunelu.
Tenkrát jsme kecali o všem možném, užívali si tepla jarního dne, kochali se neskutečnými výhledy do kraje a zkrátka si užívali společný den.
Zakončili jsme tradičně v cukrárně (ano, i bunkrolog musí něco jíst) v Novém Městě nad Metují a pak se vydali zase domů.
Nebýt toho, že jsem ten den přišel o svého dalšího pejska, byl by to den, na který se nezapomíná, myšleno v tom nejpozitivnějším světle.
Doba je tak divná a se*e se toho tolik, že jsme se od té doby nesešli a mě ve snu nenapadlo, že vlastně Petra tehdy vidím naposledy.
Jeho fotky nás budou v knížkách provázet dál, ale už nepřibude žádná další.
Petr nebyl pilot, ale letadla pro něj byla vším, tak mi snad piloti odpustí, když si dovolím použít obrázek formace, která se létá na památku padlých pilotů. Petr bojoval do poslední chvíle, byť ne v éru.
Čest jeho památce.